Report WMC Nice

Na WMC jsem se těšil. Magic mě tou dobou neobyčejně bavil (týmové turnaje jsou zábavné obzvlášť) a kvalitní tým v čele s jedním z nejlepších světových hráčů znamenal slušné naděje na úspěch. Krátce před odletem se však objevily komplikace.
Ve středu mi moji milý sponzoři z Rishady poslali obchodním balíkem monored aggro, které jsem měl na WMC hrát. Pošta garantuje doručení do dalšího dne a já odlétal až v pátek ráno, nedělal jsem si tedy obavy. Alespoň do čtvrtečního večera. Ani v šest hodin, kdy karlínská pošta zavírá, nebyl balík doručen. V Praze se objevil o chvíli později, jak jsem zjistil během cesty na trénink. Do rána bude na místě, doufal jsem.
Trénink mi nepřinesl obvyklé uklidnění, naopak mě ještě více znervóznil. První nehoda vedla k ráně pod okem, která znamenala jen kosmetickou újmu, ale druhá hned k dvěma pochroumaným prstům na noze, které nepřestávaly bolet ani po obstřiku. Trénink jsem s mírným sebezapřením dokončil a dokulhal domů. Ráno to snad bude lepší.

Ráno bohužel bylo dál, než jsem myslel. Přípravy a balení mi jako obvykle zabraly více času, než jsem plánoval. Dokončil jsem je až po daily, které jsem si v jedenáct přece jen mohl odpustit. Omluvil jsem si ho dobře - trénink mi prospěje a stejně bych přece neusnul. Na spánek mi zbývaly asi čtyři hodiny. Teoreticky.

Bolest nohy se zintenzivňovala a zvolna se k ní přidávalo i břicho, které mě jednou za čas při stresu potrápí. Pomalu jsem se smiřoval, že spaní odložím až na další noc. Nakonec se mi podařilo na hodinu zabrat a po probuzení dokonce zbývalo dostatek času na snídani.

Na poštu jsem se dovolal až v devět, abych se dozvěděl, že mám smůlu a dřív než v poledne se k balíku nedostanu. Vděk Rishadě neoslabil, zato nenávist ke státním firmám znovu získala na intenzitě. Karty holt budu muset sehnat na místě.

Cestu jsem zvládl výjimečně bez potíží a dokonce se mi podařilo během obou letů usnout. Z Bruselu do Nice jsem k tomu měl k dispozici hned tři sedadla.

Dobelhal jsem se k sajtě, odkud mě Tomáš odvedl na pro-hotel, kde jsem se potkal se Slávkem a Slováky. Standa mi během momentu sehnal kompletní dek (děkuji Rafaelu Levymu), a tak jsem se mohl bez starostí věnovat testingu. Brzy dorazil i Pepa, což nám umožnilo registraci. Poté jsme probrali sideboardování, zahráli několik posledních her a vydali se na kutě, což jsem ocenil.

Podařilo se mi kluky přesvědčit, že snídaně za 9,5e je zlatej důl, ale neuspěl jsem v souboji s budíkem, takže jsme na ni měli jen asi 10 minut. Během nich jsem svých 9,5e bohatě zužitkoval. Kluci tak úspěšní nebyli a další rána jsem v bufetu musel trávit jen s hromadou croissantů.

Pantofle, které mi půjčil Tomáš sice byly pohodlné, ale uměl bych si představit vhodnější obuv do deště. Nejen proto jsem čas potřebný na cestu k sajtě podcenil a k seatingům jsem tak usedal až pět minut po oficiálním startu. Naštěstí se to obešlo bez následků.

Sice jsme kromě High Sentinels of Arashin neotevřeli úplné bomby, ale dva ze tří balíčků vypadali silně a třetí (který nemám vyfocený) byl alespoň ok.

V prvním kole jsme porazili Salvador, aniž se moje partie musela dohrávat. Sice jsem vedl, ale třetí, čtvrté Kolo potvora a  Mardu Warshrieker do Sorina v pátém mi dávali zabrat.

Proti Malajsii jsem vyhrát stihl, ale klání jako celek bylo vyrovnanější. Nakonec ho rozhodl moment, kdy Tomáš zkoušel Mardu Charm v draw fázi jako duress (věděl o kill shotu), aby v reakci dostal dosud nespatřenou Flying Crane Technique. Soupeř se pochlubil ještě dvěma Jeskai Charmy, které spolu s útokem stačily. Bát se FCT mohlo být při 12 boosterech na místě, škoda.

Ve třetím kole jsme si spravili chuť výhrou nad Indonésií. V constructed části nejspíš k postupu stačilo uhrát i 2:2, a tak jsem s 2:1 ze sealedu nebyli příliš nespokojeni.

Hráli jsme UB  control (Standa), GB enchantresku (Pepa) a monored s planeswalkery v sideu (já).

Ve čtvrtém kole nás čekalo Bělorusko. Standa dostal kouř od fritky, já porazil esper (2:1, ve druhé jsem útočil Sharkhanem pro kill, soupeř se zachránil bile blightem, odtapl se, položil zem a zahrál Resolute Archangel J), Pepa zápasil s Temurem. Hra se zdála téměř vyhraná. Soupeř měl jednu nebo dvě karty a my Arbor Colossuse, dva kentaury a k tomu osm životů. Intuitivní play byla zaútočit kolosem a kentaurem. Smrtí nehrozilo ani zabíjení s Knucklebladem. Slávek si vzpomněl na Act of Treason, a tak jsme hráli na jistotu. Nekonal se Act, ale zato Savage Punch, která by nás nebýt druhého kentaura v bloku spolu s Knucklebladem zabila.

Další na řadě byl Taiwan v čele s Tzu-Ching Kuem. Naproti mě usedli hned soupeři a držáka karet pečlivě sledoval i Tzu-Ching, asi to byl šoumen. Hrál Temur, a tak jsem brzy vyhrál (kousací země fritnutelné bytosti). Standa Tzuovi  Ascendancy tokeny vyřídil také poměrně rychle a Pepa s třetím Taiwancem už dohrávali jen pro zábavu.

Postup do druhého dne byl s velkou pravděpodobností zajištěn, ale chtěli jsme si na konci dne pohonit nad pěkným výsledkem, a tak jsem se snažili dál. Kolumbie kladla minimum odporu a výhra nebyla složitá. Můj soupeř hrál opět temur.

V posledním kole prvního dne nás čekala Uruquay, nemohli jsme si nevěřit. Vyfasoval jsem rychlou verzi abzanu a tušil potíže. Standa si naopak byl výhrou jist, jeho soupeř hrál soldiery (opravdu). První hru dostávám křivkou s nosorožcem a sorinem a rychle končím. V druhé si nechávám spornou ruku se třemi Swiftspeary (Kolikrát se tam hraje Bile Blight? Nejspíš dvakrát. Ok, to by v pěti mít nemusel.). Bile Blightem dostávám až ve třetím kole, a Swiftspeaři tak stihli nadělit pěkným pár damage.  Přikládám tři tokeny a cítím se komfortně, alespoň do chvíle než dostanu druhým Bile Blightem. Soupeř má jen dva životy, já Searing Blood - vypadá to dobře. Předtím než mu Sorin přidá asi 14 životů uvidím ještě 3 smolné karty. UL. Standa je na tom podobně, a tak to máme rychle za sebou.

Mohli jsme dát remízu, abychom byli pro zítřejší skupiny v prvním losovacím koši. Co už, byl to detail.

V sobotu se mi podařilo vstát včas, a tak jsem snídani využil ještě důkladněji než v pátek. Sealedu opět chyběla brutální réra, ale opět jsme byli spokojeni. Dostal jsem na starost mardu s nízkou křivkou, spoustou warriorů s Raiders Spoils a Zurgem. Bohužel jsem si dal dost mulliganů a ani po nich jsem neměl štěstí. Zahrál jsem si ve dvou hrách ze sedmi a nevyhrál ani zápas.

V osmém kole nás čekal ze soupeř z prvního koše - Srbové. Po dvou míchačkách jsem se mohl pustit do vypomáhání. Vzhledem k tomu, že Standa už seděl u Tomáše, byl pro mě Pepa jasná volba. Když jsem si přisedl, soupeř právě útočil a Pepa se chystal k bloku. Měl převahu na stole, na osmi životech proto nebylo vhodné riskovat. ?Blokoval bych všechno." Stihl jsem prohlásit. Pepa souhlasil s tím, že je to jasné a bleskově blokery vyhlásil. Neblokovala pouze Rakhasa, o kterou Pepa nechtěl přijít. Soupeř zahrál Awaken the Bear a k tomu i Become Immense, což byla konečná. Asi měla blokovat i Rakhasa, situace na stole by zůstala pozitivní. Škoda rychlého rozhodování.

Další zajímavý moment přišel v druhé hře. Pepa sesílal Armament Corps, na což soupeř reagoval slovem ?sure". Po několika sekundách Pepa položil zemi, soupeř ho zastavil a zkoušel Disdainful strikem rušit Armament. Spor byl dohnán až k hlavnímu rozhodčímu, který Srby rušit nenechal. Standa to má dobře zařízené J Srbové to vzali s nadhledem a hru ještě dokázali vyhrát. Od té chvíle jsem jim fandil.

V dalším kole proti nám usedli Slovinci v čele s dobře známým Robinem Dolarem. Můj soupeř měl velice podobný balíček jako já, jen s wraty a dvěma Falconery navíc. Ve třech hrách se síla jeho deku projevit nemohla. Dostal jednu míchačku a já dvě. Už si nepamatuji, jak válčili ostatní, ale prohráli jsme.

Všem nadějím však ještě nebyl konec. Pokud bychom porazili JAR a Srbové porazili Slovince, postoupili bychom na pomocné hodnocení. Komplikací se zdálo, že Balkánci jsou přátelé a Srbové Slovincům vzdají. My jsme však mohli vzdát JAR a zařídit tak postup Afričanů. Týmy proto uzavřeli gentlemanskou dohodu, že zápasy budou odehrány férově.

Soupeřova Mardu Ascendancy mi spolu s floodem vysvětlila, že nevyhraju ani tentokrát. Pepa byl úspěšnější a Tomášův zápas vypadal nadějně. Mezitím byl na vedlejším stole stav 1:1. Sledoval jsem rozhodující partii a bylo na co koukat. Hra se přesouvala ze strany na stranu a Srbům se ji nakonec podařilo vyhrát. Bohužel se ukázalo, že teprve srovnali na 1:1. Zbývalo jen pár minut a zápas skončil remízou.

Remíza působila podezřele, ale zdržování jsem nezaznamenal a Slovinci jen těžko mohli vědět, že JAR porazíme (Tomáš si udržoval převahu, ale hra trvala). Trochu zvláštně působila slovinská snaha o ujišťování. Potkali jsme se na záchodě a slovinský tým mi důkladně vysvětloval,  že vše proběhlo, jak mělo. Pár metrů od dveří za mnou ještě přiběhl červenající se Robin a vysvětloval znovu. Až to ve mně vyvolalo mírné pochyby.

Co už. 18. místo bylo pod očekávání, ale bavili jsme se a 1000 usd na hlavu se také počítá. Vzhledem ke střídmému přístupu spolubydlících k alkoholu a bloknutému pokeru ve Francii jsem se obával nedělní a pondělní nudy. Nakonec jsem si užil rozhovory, město a hlavně moře. Bylo krásně, a tak jsem u něj proseděl pěkných pár hodin a dokonce se i neplánovaně i vykoupal (příliv, to je pěkná děvka). Bylo to fajn.